Jsem profesí strojař. Absolvoval jsem průmyslovku s leteckým zaměřením a pak jsem studoval na ČVUT dopravní a manipulační techniku se specializací spalovací motory. Pro vážné zdravotní potíže jsem v 5. ročníku ukončil studium. Byl jsem myslím dobrý student. Všechny zkoušky z matematiky, fyziky, mechaniky, elektrotechniky a dalších technických předmětů jsem složil na první termín a zpravidla na známku 1 nebo 2. Tím, že jsem studoval spalovací motory, mám myslím krom základních matematických a fyzikálních vědomostí i nějaké odborné vědomosti obecně o tepelných strojích a energetických zdrojích.
Dlouho jsem spory o klimatické změny nesledoval. Měl jsem vždy za to, že hlavní příčina je jasně patrná, a tou je populační exploze lidské civilizace. Dále jsem byl vždy přesvědčen, že je na světě dostatek odborníků zkoumající tyto problémy. Toto téma mě začalo více zajímat, když se začala prosazovat elektromobilita v dopravě na základě zavádějících a často zcela nepravdivých informací. Přední odborníci z oboru energetiky, dopravy a pohonných jednotek v celé Evropě již mnoho let varují vedení EU před řadou technických, ekonomických a sociálních rizik, která toto vysloveně politické rozhodnutí bude doprovázet. Ukazuje se ale, že marně.
To mě tedy přimělo začít více studovat argumenty klimatických aktivistů a jejich oponentů. Byl jsem velmi překvapen informacemi a údaji v jediné současně uznávané Teorii globálního oteplování a to vlivem působení skleníkových plynů. Já bych tuto teorii nazval stručně spíše Teorií škodlivosti CO2.
Dříve než začnu s rozborem a kritikou této teorie bych chtěl uvézt, že moje ambice není tvrzení, že já uvedu nějakou univerzální hlavní příčinu oteplování. Chci se podělit o informace ze svého studia, své pochybnosti i závěry. Součástí seriozní vědy by měla být svobodná diskuse a vědecké posuzování argumentů.
První moje překvapení při zkoumání Teorii globálního oteplování se týkalo množství CO2 v atmosféře. Přes to, že o CO2 slyšíme v médiích prakticky denně, nepodařilo se mi najít v mém okolí osobu, která by na otázku kolik je CO2 v atmosféře uměla správně odpovědět. Podle informací z médií má většina lidí pocit, že se začneme brzy vlivem CO2 dusit. V průměru je absolutní podíl CO2 v atmosféře Země slovy čtyři desítitisíciny celku. Nebo lze říci, že jsou to čtyři setiny procenta, nebo čtyři desetiny promile atmosféry. Je to stopové množství. Za poslední století jeho podíl v atmosféře stoupl o jednu desetitisícinu. Tedy o jednu setinu procenta. Nárůst byl z 0,03% na 0,04%. Relativní přírůstek je tedy přibližně o 30% proti stavu před 100 lety. To je tedy klíčový argument klimatologů, že ten relativní nárůst je ohromný. Důkazem uvádějí grafy nárůstu množství CO2 a nárůstu průměrné teploty v atmosféře. Vidí zde vzájemnou souvislost. Nárůst CO2 je ale také přímo závislý na spotřebě energie lidstva a také na množství obyvatel na Zemi. Tyto závislosti ale klimatologové neuvádějí a nepracují s nimi. Obyvatel je pětinásobek, přibylo +400% a emitovaná tepelná energie lidstva stoupla díky technickému pokroku řádově o +1000%.
Druhé mé překvapení spojené s množstvím CO2 v atmosféře bylo zjištění, jak se lidstvo podílí na celkovém koloběhu CO2 v přírodě (řádově maximálně 10 procenty) a jak konkrétně přispívá ke koloběhu CO2 lidská činnost v Evropě. Lidská činnost v celé Evropě se podílí na celkovém koloběhu CO2 na Zemi maximálně jedním procentem. Tímto jedním procentem tedy můžeme jako Evropané koloběh CO2 ve světě ovlivnit. Klimatologové ale nepracují při svých úvahách s množstvím populace na Zemi. Než Evropané sníží své emise CO2 na polovinu nebo nulu, přibude na světě půl miliardy lidí a emise CO2 se zvýší bez ohledu na Evropu. Paradoxně žádná konference o klimatu nezmiňuje jako příčinu změn klimatu populační explozi a nenavrhuje žádnou kontrolu nebo regulaci lidské populace. Při hledání informací o množství CO2 v atmosféře lze najít informace s jednotkami PPM (Parts per million). Ty se používají k definování velmi nízkých stopových koncentrací, například v roztocích. V našem případě je to počet molekul CO2 v milionu molekul atmosféry. Uváděné zvýšení z 300 na 400 PPM vypadá hrozivě, i když se jedná o stopové množství, které je reálně velmi těžko změřitelné.
Třetí mé překvapení bylo, na jak elementární problém se vlastně scvrkla celá současná Teorie Globálního oteplování. Tato teorie pracuje jen s emisemi skleníkových plynů, přičemž emise nejvýznamnějšího skleníkového plynu, vodní páry, vlastně ignoruje. Dále vůbec nebere v úvahu tepelné emise lidské civilizace. Podstata této teorie je stručně matematicky vyjádřena tak, že vzestup obsahu CO2 v atmosféře o každých 10 jednotek PPM prý způsobí oteplení o 0,1°C. Krom CO2 tato teorie bere v úvahu emise metanu a dalších plynů, které se podílí menší měrou na skleníkovém efektu. Vodní pára, která je zodpovědná za přibližně 2/3 skleníkového efektu je touto teorií ignorována. Připouští pouze, že vlivem oteplení způsobeného emisemi CO2 dojde k zvýšení množství vodní páry v atmosféře, a to posílí skleníkový efekt. Zde bych vysvětlil, že množství vodní páry v atmosféře je dáno zejména teplotou atmosféry. Tato teorie tvrdí, že množství vodní páry v atmosféře je omezeno fyzikálně s teplotou vzduchu a přebytečné množství se vysráží a spadne jako déšť. Člověk prý toto množství nijak neovlivňuje.
Tady bych zmínil další překvapení v souvislosti s touto Teorií škodlivosti CO2. Jak jsem již uvedl výše, tato teorie důrazně odmítá, že se člověk podílí na zvyšování množství vodní páry v atmosféře. To je klíčový problém této teorie. Pokud to není pravda, je tato teorie chybná, protože vodní pára je nejvýznamnější skleníkový plyn. Autoři této teorie se vypořádali s otázkou vodní páry velice jednoduše. Vysloveně tvrdí, že energie lidských topenišť je zanedbatelná oproti energii přicházející ze Slunce, a tepelný výkon lidské civilizace tedy nemůže ovlivnit množství vodní páry v atmosféře. Podrobným zkoumáním energetické bilance země lze snadno prokázat, že toto tvrzení je nepravdivé.
Abychom si tuto klíčovou otázku vysvětlili, budeme muset udělat větší rozbor energetické bilance planety Země. Na úvod bych řekl, že pokud se uvádí pojem energie v těchto souvislostech, jedná se zpravidla o tepelnou energii vyčíslenou za časové období. To je z fyzikálního pohledu tepelný výkon. Na zemi dopadá energie ze Slunce a ta se částečně odráží a částečně absorbuje atmosférou i zemským povrchem. Dále se Země ohřívá geotermálním teplem z nitra země a také tepelným výkonem celé lidské civilizace + dalšími vlivy. Podstatné pro udržení tepelné rovnováhy je okem neviditelné infračervené tepelné záření, které Země vyzařuje jako každé těleso s teplotou vyšší než absolutní nula. Tato vyzařovaná energie je vyšší než energie absorbovaná ze slunečního záření. Důvodem jsou uvedené další zdroje tepla na zemi a infračervené záření, které se vrací k zemi díky skleníkovému efektu v atmosféře. Množství vyzařované energie tělesem je dáno Stefan-Boltzmannovým zákonem a je závislé na čtvrté mocnině absolutní teploty tělesa ve°K (měřeno od absolutní nuly). Množství vyzářeného tepla ze Země je tedy dáno teplotou povrchu Země i jeho atmosféry. Pokud zvýšíme množství tepla na Zemi, zvýší se její teplota, dojde k vyzáření více tepla a nastane nová energetická rovnováha. Matematická závislost se čtvrtou mocninou teploty umožní s poměrně malým zvýšením teploty vyzářit poměrně velký nárůst tepla. Tepelná soustava Země je díky tomuto mechanismu stabilní. Země se dlouhodobě nachází v určité energetické tepelné rovnováze. Ke změnám průměrné teploty pak dochází vlivem takzvané energetické nerovnováhy Země. To je vědecký termín EEI (Earth Energy Imbalance). Vědci tuto nerovnováhu měří řadou měření a čidel na Zemi i na družicích. Přesný způsob hodnocení neznám. Vědci tvrdí, že díky tepelné kapacitě oceánů nedochází k okamžité změně průměrné teploty Země, ale tato změna má jisté zpoždění. Energetická nerovnováha Země se prý zvýšila za poslední desetiletí na dvojnásobek a dosáhla výkonu 460 Terawatt (TW).
Nyní tento výkon srovnám s tepelným výkonem celé lidské civilizace. Ten se skládá z energetické spotřeby lidstva (okolo 10TW), která se spotřebou změní v teplo. Dále je jeho součástí výkon odpadního tepla při výrobě elektrické energie v elektrárnách a v dalších tepelných strojích. Dále řady tepelných zdrojů v průmyslu a zemědělství. Celkový tepelný výkon lidské civilizace je odhadován na 18TW. Ve srovnání s EEI se jedná o 4% z uváděné hodnoty 460 TW s tím, že v předchozích desetiletích byl podíl energie lidské civilizace okolo 8% EEI. Hodnoty 4% až 8% opravdu nejsou zanedbatelné hodnoty a jedná se jen o přímý energetický podíl lidstva na Energetické nerovnováze Země. Dále je třeba si uvědomit, že tento podstatný podíl na EEI se podílí na zvýšení teploty atmosféry a to se též promítá do zvýšení množství vodní páry v atmosféře. To ostatně není velké překvapení, když si například uvědomíme, jaké množství tepla vypouštějí jen tepelné a jaderné elektrárny ze svých chladících věží přímo s vodní párou. Skleníkový efekt, který způsobí vodní pára, která je v atmosféře díky emitovanému teplu lidské civilizace pak nepřímo zvyšuje podíl lidstva na EEI a to již pravděpodobně v řádu desítek procent. Nejedná se tedy o skutečnosti, které bychom mohli ignorovat při zkoumání globálního oteplování.
Jak jsem již uvedl výše, současná uznávaná Teorie globálního oteplování ale energetický výkon lidské civilizace zcela ignoruje jako marginální. Argument jejích zastánců je v tom, že tepelný výkon lidstva je jen jednou desetitisícinou energie Slunce, která dopadá na Zemi. Jedná se zjevně o selektivní a manipulativní tvrzení k odvedení pozornosti od zkoumání vlivu tepelného výkonu lidské civilizace na oteplování atmosféry. Jak jsem vysvětlil výše, je Sluneční energie jen jednou ze složek energetické bilance Země, která je dlouhodobě v jisté rovnováze díky masivnímu infračervenému záření, které Země vyzařuje do vesmíru.
Pro hrubou představu hlavních tepelných toků vkládám grafické zobrazení. Krátkovlnné záření ze Slunce dopadá na zemský povrch a atmosféru. Dlouhovlnná část tepelného záření je emitována z povrchu a téměř zcela absorbována do atmosféry. V tepelné rovnováze je absorbovaná energie z atmosféry stejná jako ta vydávaná do vesmíru. Čísla ukazují výkon záření ve wattech na metr čtvereční v období let 2000–2004. Energetická nerovnováha EEI je zde vyjádřena hodnotou tepelného výkonu 0,9 W/m2, který zůstává na Zemi. Je třeba zkoumat, jak se energie lidské civilizace podílí na tomto údaji, který způsobuje oteplování Země.
Můžeme si nyní srovnat, s jakou relevancí pracují klima odborníci s číselnými údaji. Absolutní podíl CO2 v atmosféře se zvýšil za 100 let o jednu desetitisícinu. Tato desetitisícina má pro ně jinou váhu než tepelný výkon lidstva, který představuje desetitisícinu energie dopadající na Zemi ze Slunce. Vzhledem k výše uvedeným údajům k EEI je zřejmé, že srovnávat energii lidstva s dopadající energií ze Slunce na Zemi je zavádějící.
Celkový vliv energie Lidské civilizace na EEI se započtení skleníkového efektu lidstvem emitované vodní páry dosahuje pravděpodobně několika desítek procent EEI, Tento vliv je úzce spjat s množstvím obyvatelstva a jeho civilizačními potřebami. Vědci o této skutečnosti taktně mlčí. Tento postoj není vědecký ale příkladně typicky politický. Politici si zpravidla vybírají jen údaje, které se jim hodí pro svá tvrzení, a ostatní souvislosti a data zamlčí.
V souvislosti s uvedeným vlivem emitované tepelné energie lidskou civilizací na energetickou nerovnováhu Země je třeba si uvědomit, že z energetického hlediska zatěžují klima tepelné elektrárny, jaderné elektrárny i solární elektrárny podobným způsobem. Vždy je k elektrickému výkonu přidán srovnatelný výkon odpadního tepla emitovaný do atmosféry a i vyrobená elektrická energie se spotřebováním změní v teplo. Představy, že ochlazení atmosféry provedeme instalací množství jaderných nebo termojaderných zdrojů energie, jsou zcela iluzorní.
Pohled na noční satelitní fotografii USA, ukazuje příkladně jak celý kontinent září.
Města svítí, topí, elektrárny běží a energie civilizace emituje teplo do atmosféry i v noci bez slunečního záření. Toto teplo má jistě vliv na množství vodní páry, která se udrží v ovzduší a ta ovlivňuje skleníkový efekt. Tepelné a jaderné elektrárny emitují množství tepla a nejvýznamnějšího skleníkového plynu-vodní páry. Spalováním uhlovodíkových paliv dochází nejen k emisím CO2 ale i přímo k emisím vodní páry, která spalováním vzniká a tepla, které ji v atmosféře udrží. Pokud jsou tyto skutečnosti řadu let bagatelizovány a zamlčovány většinou vědců, nepovažuji to za chybu ale za záměr. Zdaňovat vodní páru by byl větší problém.
Pokud chce někdo zjistit příčiny různých povstání, revolucí a válek, doporučují historici sledovat cestu peněz. Lze tento postup aplikovat i na případ zkoumání teorie škodlivosti CO2? Kdo s touto teorií přišel? Kdo tuto teorii finančně podporuje? Kdo a jakým způsobem na ní profituje? Na tyto otázky je třeba hledat odpovědi. Při oficiálním výkladu klimatologů jsem se dozvěděl, že tato teorie prý vznikla na základě zadání velkých pojišťovacích a finančních společností, které zajímala rizika ohrožující jejich zisky. Ukázalo se prý, že největším rizikem ztráty zisků jsou emise CO2. Můj osobní názor, který samozřejmě nikomu nevnucuji je, že tato Teorie o škodlivosti CO2 vznikla na zakázku, a cílem zadavatelů je díky ní své zisky zvýšit. Současné emisní povolenky jsou podle mě podvodem století s cílem okrádat obyvatelstvo a přesouvat majetek střední třídy do rukou nejbohatší skupiny. Zkoumání finančních toků možná ukáže, že Green Deal, elektromobilita i podpora migrace je podporován stejnými finančními skupinami jako Teorie škodlivosti CO2 s podobnými ekonomickými cíli.
Na závěr bych rád uvedl, že smyslem tohoto textu je upozornit na zavádějící zjednodušení současné teorie oteplování. Je třeba se začít seriozně zabývat všemi skutečnými příčinami oteplování včetně vlivu růstu populace na Zemi. Lidstvo Zemi přetváří k obrazu svému a myslím si, že to je dobře. Věřím tomu, že i problém globálního oteplování lze v budoucnu uspokojivě řešit s možnostmi, které lidstvo má. Je třeba si ale pravdivě vyjasnit všechny příčiny i závažnosti změn klimatu. Emisní povolenky CO2 jsou dle mého názoru finančním podvodem, který likviduje Evropu. Ty je dle mého názoru důrazně a důsledně odmítnout v každém případě. V naší zemi také přehodnotit význam těžby a využití uhlí v energetice a hutnictví. Jsou to naše vlastní zdroje, u kterých jsme soběstační. Platit pokuty za využití uhlí považuji za nesmysl.
V Praze
14. 4. 2025 Václav Knob